Dluhopisy
Dluhopis je emisní cenný papír, který umožňuje subjektu, jenž jej vydává, zajistit zdroj financování jiným způsobem než si půjčit například v bance. Věřitel tedy není jen jeden, věřitelem je každý majitel dluhopisu. Ten má právo na splacení určité dlužné částky a vyplacení stanovených výnosů.
Nejčastěji vydává dluhopisy stát, kraj, obec nebo právnická osoba, obchodní korporace. Dluhopisy může vydávat i jakákoli fyzická osoba. Podmínkou pro veřejné nabízení dluhopisů v České republice je schválení projektu Českou národní bankou, výjimku uděluje ČNB, například pro emise dluhopisů do 1 milionu eur. Jinak je možné nabízet dluhopisy pouze neveřejně.
Význam rozdělení dluhopisů podle emitenta spočívá v určení rizika podle jeho důvěryhodnosti. Vedle pokladničních poukázek, bankovních a korporátních dluhopisů jsou komunální a státní dluhopisy s nejnižší mírou rizika, i proto jsou mezi investory velmi populární.
Podle doby splatnosti dělíme dluhopisy na krátkodobé, se splatností do 1 roku, střednědobé se splatností 1rok až 10 let a dlouhodobé, u nichž je splatnost zpravidla delší než 10 let.
Podle způsobu úročení dělíme dluhopisy na dluhopisy s pevným, proměnlivým nebo nulovým zúročením a takzvané indexované dluhopisy.
Přestože část obchodování s dluhopisy probíhá na veřejných trzích, převážná část obchodů se děje tak, že se sjednávají konkrétní podmínky na mimoburzovním trhu. To s sebou nese určitou netransparentnost, uzavřené kontrakty nejsou standardizované a informace o nich nelze nijak vyhledat.
Cena dluhopisu, za kterou jej lze prodat a koupit se mění současně s úrokovou sazbou. Výrazně ji ovlivňuje úrokové riziko a likvidita. Nízká likvidita zvyšuje rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou. Například české státní dluhopisy je výhodné držet do doby splatnosti, kdy riziko nízké likvidity nehrozí.